Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Láska

 

Srdce je v západní kultuře chápáno jako symbol lásky

 

 

Polibek, Gustav Klimt

Slovo láska má širokou škálu významů, od bytostně důležitého vztahu (láska mezi dvěma lidmi, vlastenectví jako láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy („Miluji ten film“). Termín „láska“ může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav, často mezi osobami, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění – knihách, filmech, divadelních hrách i písních mnoha žánrů.

 Definice lásky

Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.

  • Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska – nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)[1]
  • Láska je absolutně pozitivní smýšlení jako takové, znamená přitakání, přízeň, oddanost, tendenci budovat – tak jako nenávist znamená popření, rozvrat, zničení. Osobní láska je totéž přitakání vůči osobě. (Filosof Nicolai Hartmann)[2]
  • Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)[3]
  • Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)[4]
  • Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami:[5][6]
    • o druhém něco vědět
    • být s ním ve vzájemné interakci
    • vyhnout se odloučení nebo ztrátě
    • ochraňovat
    • uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
vyznání lásky
  • Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky:[7][5]
    • intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
    • vášeň (passion)
    • vzájemná oddanost (commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
    • neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
    • zalíbení (liking, přítomna intimita)
    • zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
    • prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
    • romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
    • přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
    • osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
    • dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
Srdce vyřezané do stromu jako symbol lásky
  • Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)[zdroj?]

Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filosofů používala tuto typologii lásky:[5]

  • Erós, láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví
  • Storgé, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno zvláště pro mateřskou lásku
  • Ludos, hravá a přelétavá láska
  • Mániá (mánie), láska šílená, žárlivá, vlastnická, případně ničící
  • Agapé, láska nesobecká, dávající
  • Fíliá (filie), láska přátelská
  • Pragma, láska praktická, umění najít a udržet si vhodného partnera
  • Platonická láska tajná, člověk se snaží svou zamilovanost co nejdéle udržet v tajnosti.

Některé biologické a z nich odvozené ideologické teorie pojímají lásku jako funkci, která má sloužit reprodukci, tedy schopnost získat vhodného partnera, udržet si jej, reprodukovat se a investovat se do rodičovské péče.[5]

 Formy a kulturní souvislosti lásky

 Láska mezi lidmi (interpersonální)

Interpersonální láska je láska mezi dvěma nebo více lidmi (páry, členy rodiny, přáteli atd.) a znamená mnohem víc, než jen že se někdo někomu velmi líbí. Láska může být jak reciproční (vzájemná), tak i jednostranná (neopětovaná). Láska může být projevována i mimo rámec bezprostředního osobního vztahu, například různými dary nebo dobrovolnictvím.

Podle kulturně ustálených rolí účastníků vztahů se rozlišují například tyto druhy meziosobní lásky:

  • láska k manželovi či partnerovi
  • láska k dětem
  • láska k rodičům
  • přátelská láska
  • láska k těm, kdo potřebují pomoc
  • láska k bližním, přičemž jejich okruh může být různě vymezen nebo neomezen
  • láska k Bohu
  • láska k mytologické, idealizované nebo jiné obecně známé osobě (světec, politický vůdce nebo aktivista, známý umělec atd.)

Některé prvky často přítomné v interpersonální lásce:

Vztah pojmu lásky s pojmy sexuality nebo erótu je předmětem nejrůznějších tvrzení a interpretací. Erotická přitažlivost a náklonnost na jednu stranu je považována za jeden z možných podnětů (předpokladů, vloh) k lásce, na druhou stranu explicitní genitální projevy a často i jen vědomí souvislosti s erotickou láskou se považují za nežádoucí nebo nevhodné v určitých vazbách založených na lásce. Mnoho etických systémů odsuzuje sexuální vztahy mezi členy rodiny, u dětí nebo mimo závazný vztah. Ale existuje mnoho respektovaných způsobů, jak vyjádřit vášnivou lásku bez sexu. Náklonnost, emocionální intimita a vzájemný zájem jsou obvyklé u příbuzných a přátel všude ve světě.

V některých pojetích je láska ztotožňována se zamilovaností, v jiných je zamilovanost považována za dočasnou fázi lásky, v některých je zamilovanost od lásky odlišována. Láska obvykle zahrnuje i postoj odpovědnosti a vůli projevované v době, kdy pocit lásky chybí. Láska není jen cit nebo pocit, ale též činnost projevující se skutky a ovládaná vůlí, odpovědnost vůči závazkům, jakým je například sňatek nebo role rodiče.

Láska včetně zamilovanosti souvisí s překročením vlastního ega, hranic vlastních zájmů. Proto může být problematické vytvořit vztah, v němž jsou vyváženě uspokojovány zájmy obou (všech) účastníků, kde se lidé navzájem nezneužívají. Ve zralejším pojetí jsou za podstatné vlastnosti lásky považovány respekt k milované osobě, pozornost a naslouchání, ale i schopnost se vůči milované osobě vymezit a prosadit. K lásce může i nemusí patři sebeobětování, ale nemělo by k ní patřit vyžadování bezvýhradné poslušnosti a závislosti od milované osoby ani nedobrovolné přijetí takového závazku. Láska ponechává druhému svobodu, není vlastněním druhého.

Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně spojenou s duševní poruchou. V jisté formě je ale závislost charakteristickou vlastností lásky – milující je závislý(á) na milované(m), což zároveň milované(mu) poskytuje jistotu, že nebude snadno opuštěn(a).

Obava z bolesti způsobené láskou nebo jejím neopětováním u některých lidí blokuje schopnost milovat.

Láska v křesťanství

Podrobnější informace naleznete v článku Láska v křesťanství.

Láska Boha k člověku, jeho odpověď na ni a láska mezi lidmi (bližními) navzájem je ústředním motivem celé křesťanské víry a je považována za největší ze všech ctností.

 Láska k hodnotám a činnostem

O lásce se běžně mluví i ve vztahu k nejrůznějším hodnotám a činnostem. Existuje například

  • láska k lidstvu (filantropie)
  • láska k Bohu
  • láska k zákonům a spravedlnosti
  • láska k vlasti, k rodnému kraji, obci atd.
  • láska k zdraví (pohodě)
  • láska k přírodě
  • láska k jídlu
  • láska k vědomostem
  • láska ke sportu
  • láska ke slávě, uznání atd.
  • láska k penězům
  • a nesčetně dalších

 Zamilovanost a láska z biochemického pohledu

Question book-new.svg Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Když poprvé spatříme nějakého člověka, lidské oko přenese jeho obraz do mozku, který vyhodnotí zda se tento člověk hodí právě k nám. Někteří psychologové se domnívají, že nosíme ve svém podvědomí zapsány určité charakteristické rysy. Všechny tyto rysy dáváme najevo řečí těla - tím jak se pohybujeme, tváříme a chováme.

Když se na nás podívá osoba opačného pohlaví, její mozek během sekundy vyhodnotí, jestli neseme stejné znaky. Pokud mozek vyhodnotí, že jsme osobou vhodnou k seznamování, spouští se další reakce v lidském těle.

Vzruchy přenesou do nadledvinek pokyn, aby začaly produkovat hormon adrenalin. Dále se uvolňuje fenylethylamin (C8H11N). Fenylethylamin vyvolává euforii podobně, jako droga amfetamin. Dalšími uvolňovanými látkami jsou dopamin, který zlepšuje náladu a noradrenalin, jenž se podílí na přenosu vzruchů do mozku. Na tváři zamilovaného člověka se objeví malé červené flíčky, což je zase způsobeno prokrvením cév.

Zamilovaný člověk začíná být postupně na fenylethylaminu závislý. Pokud nedostane svou dávku, tak nejí, nespí a nepracuje.

Fenylethylamin se vylučuje pokaždé, když jsme v přítomnosti milované osoby. Vylučování fenylethylaminu se později snižuje a nahrazuje jej jiný hormon - endorfin. Pokud nejsou lidé připraveni na fakt, že jejich láska pomalu vyprchá (snížení hladiny fenylethylaminu), dochází k rozchodu.

Významným hormonem v procesu lásky je oxytocin, kterému se též říká „hormon lásky“. Má výraznou roli jak v mateřské lásce, tak v erotické lásce a pravděpodobně i v dalších typech lásky.

 Slavné citáty o lásce

Láska inspirovala řadu slavných osobností k vytvoření mnoha nezapomenutelných uměleckých děl. Mimo to jsou tito lidé často autory množství zajímavých citátů právě o lásce. Z tohoto pohledu patří mezi nejplodnější[zdroj?] autory François de la Rochefoucauld, Honoré de Balzac a Oscar Wilde.

 François de la Rochefoucauld

  • V lásce nejvíc pochybujeme o tom, čemu nejvíc věříme.
  • Láska jako oheň nemůže existovat bez ustavičného pohybu a umírá, jakmile přestane doufat a bát se.
  • Je mnoho lidí, kteří by nikdy nemilovali, kdyby o lásce neslyšeli mluvit.

 Honoré de Balzac

  • Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.
  • Láska žije jen z důvěry.
  • Láska odpouští všechno, anebo nic.
  • Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.

Oscar Wilde

  • Láska je mocnější než jakákoli síla a moudřejší než filozofie.
  • Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
  • Láska se podobá jen lásce, k ničemu jinému ji nelze přirovnat.