Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Lidská práva v dějinách

Historie lidských práv bývá sledována k dokumentu Magna Charta Libertatum, jehož podpis si na anglickém králi Janovi vymohli angličtí šlechtici již roku 1215. V době vzniku sloužil především pro záruky šlechtické vrstvě proti svévoli krále, průběhem staletí však značně ovlivnil rozvoj anglického obyčejového práva a dochází k rozšíření různých práv i na další poddané.

Za další významný milník lze pokládat druhou polovinu 18. století, kdy osvícenství připravuje půdu pro nástup liberálních demokracií. V jeho rámci vzniká snaha o rozšíření hlavních práv na široké vrstvy obyvatelstva. Jsou formulovány Listiny práv, které mají význam politický pro aktivizaci politické podpory, ale i právně ústavní. Nejvýznamnějšími dokumenty této epochy jsou Listiny práv vydávané některými státy ve vznikajících USA, použitý způsob argumentace v Deklaraci nezávislosti USA a Deklarace práv člověka a občana ve Francii, které ovšem během francouzské revoluce postupně vzniklo několik verzí.

Navzdory četným vyhlášením lidských práv nedochází automaticky k jejich přijetí v praxi, nebo i právní úprava je jen omezená. Např. ani v USA nebyla lidská práva zpočátku přiznávána otrokům. Po válce Severu proti Jihu sice bylo zrušeno otroctví, prosazení všeobecné rovnosti v lidských právech pro černošské obyvatelstvo ale trvalo až do druhé poloviny 20. století. Ještě před několika málo desetiletími museli američtí černoši usilovat o rovnoprávnost (Martin Luther King).

V rámci mnoha evropských zemí bylo zavedeno plné hlasovací právo pro všechny muže až na přelomu 19. a 20. století, po 1.světové válce i pro ženy.

Jako reakce na 2. světovou válku je v OSN přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství. Deklarace není právně závazná, nicméně inspirovala rozvoj různých lidskoprávních katalogů nebo součástí ústav různých států.

Na jedné straně došlo v průběhu posledních dvou staletí k rozvoji lidských práv. Hovoří se o 3 až 4 generacích úprav lidských práv. Na straně druhé mimo euroatlantickou civilizaci existují ve světě rozsáhlé civilizační oblasti, které odmítají koncepci lidských práv uznat principielně vůbec a označují ji za kulturně podmíněnou a pro ně nevhodnou.

V praxi jsou proto stále v mnoha zemích lidská práva jak právně nezaručena nebo ignorována. Některé kultury přiznávají např. ženám méně práv než mužům, v totalitních režimech jsou občanům upírána všechna zásadní politická práva (právo zakládat politické strany a volit si své zástupce).

Významnou roli v oblasti obrany a propagace lidských práv ve světě dnes hrají i spolky na ochranu lidských práv. Po roce 1989 začala podobná sdružení působit i v Česku. K celosvětově největším patří Human Rights Watch, Amnesty International, v ČR např. dále Člověk v tísni, Nesehnutí a Liga lidských práv.

Dodržování lidských práv ve státech, které se hlásí k dodržování lidských práv, je právní cestou zajišťováno nyní nejúčinněji přes evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášenou v roce 1950 pod záštitou organizace Rada Evropy. V rámci této mezinárodní smlouvy je možné v lidsko-právních záležitostech žalovat státy, které dohodu ratifikovaly, u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud jejich vnitrostátní právní mechanismy zajišťování lidských práv, přijatých úmluvou, selžou. ČR (jako ČSFR) smlouvu ratifikovala až 18.3.1992.

V posledních desetiletích 20. století vznikají i diskuse o dalším zvyšování rozsahu politických práv. Prohlášeným cílem je třeba dosáhnout větší participace občanů v politice, včetně iniciativ a referend. Tato diskuze vedla k založení množství spolků po celém světě, jedním z prvních je například německá '„Více demokracie“ (Mehr demokratie). Vedle universitních, jak specializovaných tak multidisciplinárních, komparativních studií na vědeckých institutech po celém světě, vznikly i instituty, které se věnují realizaci těchto poznatků v praxi. Například IRI Europe činný v Evropě, nebo I&R Institute v Kalifornii.

Naproti tomu vznikají i nové iniciativy, např. práva dítěte, práva otců, jazyková práva, práva na fungující justici, právo na integritu (omezení korupce), právo na řešení konfliktů bez násilí, práva homosexuálů, práva zvířat.

Česká a Slovenská Federativní Republika vyhlásila ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. závaznost Listiny základních práv a svobod, kterou schválila spolu se zákonem, a její nadřazenost ostatním zákonům.

Ustanovení, že Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky, převzala i ústava ČR.

Liga pro lidská práva

Liga pro lidská práva vznikla z iniciativy Emila Zoly 1898 v Paříži u příležitosti boje o revisi procesu Dreyfussova. R. 1934 byla nejpočetnější fr. organisací ( 180.000 členů ve 2600 místních sekcích); jejím orgánem je revue Cahiers des Droits de l’Homme et du Citoyen. Původním programem je obhajoba práv lidských a občanských, jak byla formulována v Deklaraci revolučního ústavodárného shromáždění fr. r. 1789. Svoboda dělati, co neškodí jiným, rovnoprávnost, bezpečnost těla a majetku, odpor proti násilnému útisku. Pramenem svrchovanosti je lid. Jen zákon je mezí svobody. Všichni občané jsou přímo anebo prostřednictvím zástupců účastni vytváření zákonů, které musí býti stejné pro všechny, ať chrání nebo trestají. Obžalován, zatčen a vězněn smí býti člověk jen na základě zákona, jehož musí býti poslušen. Dokud však nebyl prohlášen vinným, je pokládán za nevinného. Svoboda názoru a výměny myšlenek; odpovědnost za zneužívání této svobody v případech, stanovených zákonem. Zárukou Ligy pro lidská práva je veř. moc, jež má býti zřízena k veř. prospěchu. Příspěvek na udržování veř. moci a správy budiž rozvržen na občany podle majetku. Kontrola veř. správy a financí. Vlastnictví je neporušitelným a posvátným právem; může býti omezeno jen, vyžaduje-li toho zřejmě veřejná nutnost, která byla zákonem konstatována, a jen za spravedlivou náhradu. V r. 1791 dodány požadavky svobody svědomí a všeobecného vzdělání, 1848 požadavek práva na práci. Vůdčím heslem Ligy pro lidská práva je: „Jsou lidská práva vyhlášena? - Ano. - Jsou však uskutečněna ? - Nikoli.” V politické praxi se vyvinula Liga pro lidská práva jako nadstranická organisace politické levice, klonící se leckdy i ke směrům krajním, zejména v některých zemích. Po válce vznikají sesterské Liga pro lidská práva v hlavních městech někt. států evr. Paříž je sídlem Mezinár. Federace Ligy pro lidská práva, v níž jsou soustředěny Ligy pro lidská práva ze 33 zemí

Československá Liga pro lidská práva byla založena 1929 iniciativou min. dra Ed. Beneše. Jejím prvním předsedou byl prof. dr. Emanuel Rádl, po něm pak inž. Bohumil Přikryl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář